Pejska jsme okamžitě po dovezení otříhali a vykoupali. Při stříhání těla držel bez problémů, když jsme se však dostali k hlavě, začal být neklidný a při úpravě kolem tlamičky se snažil dokonce kousat. Bylo nám trošku divné, že ta reakce je až tak nepřiměřená. Později na veterině se ukázalo, že pejsek to dělal nejspíše z bolesti, protože stav zubů a ústní dutiny byl natolik špatný, že pejsek musel trpět opravdu velkými bolestmi. Tomu odpovídalo i to, že měl problémy s jídlem i přes to, že jsem mu granule rozmočila a nemusel tudíž kousat. Ostříháním a vykoupáním Beníka však k útlumu zápachu z něho se linoucího prakticky nedošlo, protože hlavním zdrojem mimořádně silného zápachu (v autě nebylo k vydržení ani při otevřených okýnkách) se ukázaly být právě "shnilé" zuby.
Beník po ostříhání a vykoupání - zápach ze srsti je pryč, zápach ze zubů samozřejmě zůstává
Útvar na tváři, ze kterého samovolně vytékal hnis a čirá tekutina
Tentýž den také absolvoval Beník první veterinární prohlídku s tím, že byly zjištěny výše uvedené skutečnosti
a dohodnuta operace za 10 dní, aby se Ben do té doby trošku
aklimatizoval a aby byl čas zjistit případné další zdravotní problémy,
zkontrolovat stolici atd.
Beník se tedy seznamoval se psími kamarády, postupně díky kvalitním granulím se mu trošku upravila stolice do standardu, jak je u mých psů zvykem, vyzvracel ještě živé červy, kterých byl zbaven stejně jako blešek. Dostal obleček, protože mu po nutném zkrácení srsti byla zima, pokud nebyl na Slunci, a přibral. Dlužno dodat, že jsem ho z útulku rozhodně nedostala nijak podvyživeného.
Po jídle vždy pejsek podivně frkal. Pokašlával, jako kdyby mu zaskočilo, a frkal nosem, jakoby se snažil něco vyfrknout. Trvalo to vždy poměrně dlouhou dobu a bylo to dost intenzivní. Nebylo to u něho nic neobvyklého, jen se to po jídle zhoršovalo. Přes den to dělal také, ale vždy to mělo mírnější průběh. Měla jsem za to, že jak hltá, zaskočí mu, a mezitím jídlem má souvislost s pitím vody.
Nemilé překvapení mě čekalo 10. 9., kdy Beník doma z ničeho nic upadl na zem, začal se třást, klepaly se mu přední tlapky a nemohl se postavit, jen malinko nadzvihovat hlavu. Trvalo to několik minut, během kterých jsem zavolala na veterinu s tím, co se děje a jak mu můžu pomoct. Po zhruba deseti minutách se Beník začal stavět na nohy a do pěti minut už zase bez problémů chodil. Jeli jsme okamžitě na veterinu, kde dostal Enap na srdce, po němž už se záchvat nikdy neopakoval.
Bylo jasné, že se při plánované operaci 13. 9. musí brát zřetel na stav jeho srdce. Operace měla v plánu:
-
vyčištění zubů, případně vytrhání několika z nich, což se jevilo už předem jako nezbytné,
-
odstranění útvaru na tváří,
-
odstranění nádoru na levém boku,
-
vyčištění análních žlázek, protože při vědomí to
nešlo. Beník toho tam měl strašlivě moc a vůbec nechtěl držet, protože ho to asi dost bolelo,
-
vyčištění uší.
Zhruba po půl hodině operace mě čekalo další nepříjemné překvapení - dostala jsem od veterinářky na výběr, zda má Beníka dál operovat nebo rovnou utratit, protože po očištění zubů se ukázalo, že jejich zanedbání vedlo k zánětu, který nebyl léčen a vedl k vytvoření díry mezi tlamkou a nosní dutinou. To byl také důvod, proč Beník po jídle i mimo něj frkal. Jídlo, pití i sliny mu totiž procházely z úst do nosu. Nutné vytrhání několika zubů kolem mohlo vést k dalšímu zvětšení této dírky (velké cca 3 mm) a hrozily velmi pravděpodobné komplikace, protože v důsledku dráždění jídlem se zánět mohl udržet a způsobit postupné další zvětšování otvoru, což by bylo pro psa velmi bolestivé a mohlo by to vést i k zadušení pejska. Každopádně velmi pravděpodobné byly další pooperační komplikace a následná nutná euthanasie Beníka. To, že narušené dásně kolem dalších zubů vlivem jejich znečištění a následnému zánětu kostí ustoupila a obnažila krčky, bylo v této chvíli zcela podružné. Rozhodla jsem se, že zkusím dát Beníkovi šanci. Beník měl nakonec štěstí a zuby při trhání otvor mezi tlamkou a čenichem nezvětšily.
Další komplikací při operaci bylo to, že útvar na tvářičce byl již tak veliký, že mu dosahoval až k vnitřní straně ústní dutiny a byl již propojen s cévami, takže velmi silně krvácel při odstraňování.
Operaci nakonec Beník zvládnul a když se probral po narkoze, viditelně okřál. Až neobvykle. Nepříjemný pooperační stav byl totiž pro něho mnohem příjemnější než to, jakými bolestmi zřejmě trpěl předtím, a Benovi se tedy viditelně ulevilo. K večeru už vesele běhal, radoval se, byl z něho najednou "jiný pes" se vším spokojený, radostný, zvědavý a mazlivý. Učil se chodit s kornoutem na hlavě, velmi dobře ho snášel.
Rána po nádoru na tváři
Rána po nádoru na boku
Při následných kontrolách se ukázalo, že ATB zabrala a Beníkovi se otvor v tlamičce do vytahování stehů malinkato zatáhl. Mnohem méně frká, přestal být nepříjemný, když se mu sahá kolem tlamky, rány se mu zahojily a ani ta v tlamce zatím nevykazuje žádné znaky zánětu nebo poškození vlivem dráždění jídlem. Není samozřejmě ještě vyhráno, protože komplikace můžou přijít i později, ale zatím to vypadá opravdu dobře. Beníkovi však zůstal zlozvyk, kdy si pacičkou utírá dnes již neexistující útvar na tváři. Dříve si z něho tímto způsobem vyškraboval hnis a vodu a olizoval si je z tlapky. Nyní si bohužel okolí již zcela srostlé pooperační rány rozškrabává, takže se mu tam tvoří stroupky. I když to dělá stále méně, je to činnost, která mu tvářičku mechanicky poškozuje, a proto mu musím po většinu doby stále dávat kornout na hlavu. Ještě že s jeho nošením nemá Beník žádné problémy a tak dobře ho snáší.
Stav Beníka 3 týdny po operaci
K reportáži asi nemusím nic dodávat. Kdo dobře četl řádky výše, udělá si obrázek sám. Co se týče očkováku, tak já mám datum 20. 9. čitelné dobře. A co se týče těch zalepených očí, o jejichž léčení v útulku hovoří paní Sojková, dovoluji si sem vložit výřez z výše uvedené fotografie Beníka od Městské policie, u níž předpokládám, že byla pořízena v den odchytu pejska (ale to je jen můj předpoklad, nemusí to být pravda).
A ještě celá fotografie, z níž byl výřez udělán.
K ochotě vydávat pejsky bych uvedla dva skeny. Paní Sojková tvrdila v naší přítomnosti dvěma příslušníkům Městské policie, kteří mi předávali k pejskovi smlouvu, že všichni psi jsou zamluvení. Tedy včetně toho štěněte, které chtěla kamarádka. Je to konkrétně to první štěně na skenu nahoře. Sken je proveden - viz pravý dolní roh - dne 4. 9. 2013, tedy den po naší návštěvě v útulku. V té době to štěně bylo v útulku již 7 týdnů.
A ejhle, to zamluvené štěně je tam dodnes! Jakpak to? To si ho během měsíce zájemce nevzal? Porovnám-li to s jinými útulky, kde se štěňata ani neohřejí... Nehledě na to, že těch "zamluvených" pejsků tam od té doby zůstává víc. A to víme jen o těch pejscích, kteří do útulku přišli ze Žďáru. O ostatních nevíme nic, protože ti nejsou nikde prezentováni. Útulek nemá web, není na FB, nevím o tom, že by inzeroval na bazarech tak, jako to činí jiné útulky. A když se objeví zájemce - já, moje kamárádka a jiní lidé, o kterých vím, některé dokonce už znám i osobně - tak je velká neochota psa vydat nebo dokonce pes vydán není, a to zcela bez zdůvodnění. Za další se mi nelíbilo to, že se mě nikdo nezeptal na to, jak chci toho psíka chovat - zda v bytě, na zahradě, s dětmi, s jinými psy atd.
Odpovědi na stížnost jedné aktivní paní, která podala podnět k řešení na úřady:
Doporučuji přečíst i diskuzi pod tímto příspěvkem.
***
